Témata - Historie obce
Sem vložte podnadpis

Historie obce - možná se zdá neobvyklé, aby spolek, jehož hlavní náplní je ochrana krajiny a přírody, věnoval svoji pozornost také historii obce. Vycházíme z názoru, že pokud dobře neznáme svoji minulost, nemůžeme dobře posuzovat svoji přítomnost a plánovat svoji budoucnost. Své místo má také naše úcta k tvořivé práci našich předků, ať už to byli Němci nebo Češi, kteří v průběhu mnoha staletí svou činností vtiskli tvář obci, jejímu okolí i rázu krajiny.

Obec - Nový Malín, latinskyFrankenstat, německy Frankstadt an der Mährischen Grenzbahn , dříve také Frankštát.
Téměř neznámou skutečností je i to, že jsme mohli žít v Podlesí na Moravě, což byl první návrh na přejmenování obce po válce.

Název obce se odvozuje po zakladatelích, kterými byli pravděpodobně Frankové. Původní osada (Mühldorfel) vznikla v kopcích uvnitř lesa jako Mlýnská ves a rozrůstala se podél potoka směrem dolů až na území dnešního Malína.

Frankštát se poprvé připomíná v písemných pramenech k roku 1350. Byla zdetvrz a dvůr a v průběhu 14. a 15. století se po Frankštátě psali příslušníci několika rodů. V roce 1398 bylo městečko zapsáno držiteli hradu Rabštejna loupeživému rytíři Pročkovi z Bouzova, v roce 1480 si na ně dělal nárok známý majitel zábřežského panství Jiří st. Tunkl. Od roku 1496 náležel Frankštát k bludovskému panství pánů ze Žerotína. V době žerotínské byl Frankštát jmenován několikrát městečkem, avšak v roce 1569 byl spolu s jiným zbožím prodán městu Šumperku a od roku 1583 byl opět uváděn jako ves. V roce 1643 byl vydrancován Švédy, ale přesto zde podle lánového rejstříku hospodařilo v roce 1677 107 usedlíků, z nichž bylo 72 sedláků a 35 chalupníků. V průběhu 16. až 19. století se frankštátští dostali se svou šumperskou vrchností do několika sporů, jejichž předmětem byla zejména výše robotních povinností. V roce 1834 bylo v městečku již 220 domů a 1580 obyvatel. Již v polovině 18. století zde měla vrchnost papírnu.

Fara byla v městečku jistě v 16. století, za třicetileté války zanikla (od roku 1728 tu byl knězexpozita) a byla obnovena v roce 1784 jako kuracie (od roku 1843 opět farnašt).
Nejstarší památkou na minulé doby dnes zůstal kostel. Původní kostel byl prý postaven na místě pohanského chrámu a je znázorněn na obecním razítku z roku 1705. Nejstarším důkazem o existenci kostela jsou zvony s letopočty 1412 a 1460. Památkově chráněný barokní kostel Narození P. Marie byl roce 1811 upravován. V okolí kostela jsou patrny valy, jejichž přesné stáří není známo.

Nedostatek zpráv a listin z dob katolických je dán tím, že Frankštát byl dlouhou dobu protestantský a katolické listiny byly úmyslně ničeny. V lednu 1625 došla nařízení, na základě kterého měli občané přestoupit ke katolictví. Krátký čas působil ve Frankštátě i děkan Kryštof Lautner, který byl za čarodějnických procesů v r. 1685 v Mohelnici upálen. Všechny snahy obce po získání vlastní fary byly dlouho bezvýsledné a narážely na odpor šumperských farářů. Teprve když se r. 1715 obrátili farníci přímo na císaře, povolil olomoucký kardinál a biskup zřízení fary. Roku 1808 byla postavena nová fara. Farní archiv je veden od r. 1660 a matriky od roku 1668.
O škole, která byla patrně druhou nejstarší na Šumpersku, máme zprávu už z roku 1869 a její vznik patrně souvisel s opakovaným povýšením Frankštátu na městečko.

Po roce 1848 se stal Frankštát součástí politického a soudního okresu Šumperk. Vedle zemědělství se začalo v městečku rozvíjet hrnčířství a průmysl stavebních hmot, využívající ložiska hrnčířské hlíny v okolí. V roce 1880 zahájila výrobu Pudilova a později Berkova továrna na šamotové a hliněné zboží, která v meziválečném období zaměstnávala až 80 dělníků. Cihelna založená v roce 1893 náležela od roku 1927 firmě Žďárský. Ve druhé polovině 19. století pracovala továrna na hřebíky, od roku 1874 likérka, v meziválečném období mlýn, menší tkalcovna a výrobna dřevěných tkalcovských člunků. Šumperský velkostatek měl ve Frankštátě lesní revír. Mnoho zdejších obyvatel nacházelo uplatnění v šumperských továrnách. V roce 1872 byl dán do provozu poštovní úřad a od roku 1909 telefonní spojení a elektrické osvětlení.
Nepřehlédnutelná byla v tomto období pestrá spolková činnost v obci. V letech 1869 - 1904 postupně vznikl spolek pěvecký (1869), veteránů (1883), dělnický a vzdělávací (1888), spořitelní a záloženský (1893), katolický lidový (1897) a tělovýchovný spolek Jahn (1904).

I. světová válka dopadla na obec velmi tvrdě. Nejen značnou drahotou, ale i ztrátami na životech. Na jejích frontách padlo 72 mužů, dalších 12 zemřelo na následky zranění. Na jejich památku byl zřízen na místním hřbitově nejprve symbolický hrob hrdinů, u kterého se konaly vzpomínkové slavnosti, později místní obyvatelé zbudovali za farním kostelem památník obětem I. světové války, na jehož čelní straně byl nápis "Vlast děkuje".

Vznik Československé republiky, v říjnu roku 1918, postavil před obyvatele Frankštátu dilema, jak na existenci nového útvaru, v němž měli své domovy, reagovat. Přičlenění Sudetenlandu, kam Frankštát patřil, k tzv. Německému Rakousku však nemělo naději na úspěch a tak muselo místní německé obyvatelstvo fakt vzniku Československé republiky přijmout.

Rozvoj obce se ale nezastavil. V roce 1919 k ní byly přičleněny osady Plechy,Třemešek a Králec, v roce 1930 byla zřízena autobusová doprava z Frankštátu do Šumperka.

V politickém životě městečka se zpočátku projevovalo soupeření německých stran sociálně demokratické, křesťanskosociální a agrární s nacionálně orientovanými stranami a v roce 1935 bezkonkurenčně dominovala Henleinova Sudetoněmecká strana. Německá škola rozšířená na šestitřídní byla doplněna pokračovací školou a pro děti z českých rodin začalo od roku 1919 vyučování v menšinové jednotřídní a od třicátých let dvojtřídní škole. Ta byla zrušena po začlenění Frankštátu do Sudet v roce 1938.
Mobilizaci 21. května 1938, jak uvádí, uposlechli téměř všichni vojenskou službou povinní obyvatelé německé národnosti v obci, když však byla 24. září vyhlášena mobilizace další, většina těchto nenarukovala a ukryla se do místních lesů. Mnichovská dohoda situaci ukrývaných vyřešila a obec byla přičleněna k Německu. 7. října 1938 se z Frankštátu vystěhovali do vnitrozemí všichni státní zaměstnanci české národnosti a o den později vstoupilo do obce německé vojsko. Týž den bylo pak zatčeno několik osob české i německé národnosti, ale do poloviny listopadu byli všichni propuštěni. Obec během války osobně navštívil Konrad Henlein a působila zde i buňka Hitlerjugend. Vítězství říšských vojsk a narozeniny Adolfa Hitlera byly v obci, jak se píše, okázale oslavovány. Jinak ovšem kronikář připomíná, že se místní občané německé národnosti nechovali ke zbylým Čechům nepřátelsky a na nucené práce musel jít jen jeden Čech.

K osvobození Frankštátu došlo 8. května 1945 sovětskými vojsky podplukovníka Rotina poté, co se z obce předešlé noci stáhlo německé vojsko k Šumperku. Přestože nebyl kladen ustupujícími vojsky významnější odpor, bylina území obce zastřeleni ze zálohy dva sovětští vojáci.

Ztráty na životech obyvatel Frankštátu byly během druhé světové války ještě větší, než v té první. Na válečných polích zahynulo z obce 152 vojáků bojujících v řadách wehrmachtu. Po osvobození obce v ní ihned převzal správu František Diviš ml., se svými poradci Antonínem Divišem a Josefem Příhodou. Funkci člena výboru vykonával také Němec Faulhaber.
Ale již 21. června byl, na základě ústavního dekretu prezidenta republiky č.18/1944 ze 4. prosince 1944, ustanoven Místní národní výbor (dále jen MNV), jehož předsedou se stal František Diviš ml. a místopředsedou Josef Ficnar.

Tento výbor vydržel v činnosti jen do 5. září, kdy na základě článku čtyři stejného dekretu byla, okresní správní komisí (dále jen OSK) v Šumperku, jmenována v obci Frankštát pětičlenná místní správní komise (dále jen MSK) zastupující čtyři povolené strany v rámci Národní fronty, Komunistickou stranu Československa, Československou stranu národně socialistickou, Československou stranu sociálně demokratickou a Československou stranu lidovou.
Další nelehkou úlohou pro místní orgány bylo naplnění dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., jenž dával pod národní správu majetek osob státně nespolehlivých, konfiskačního dekretu č. 12/1945 Sb. z 21. června a osídlovacího dekretu č. 28/1945 Sb. ze dne 20. července 1945.
Vzhledem k německému charakteru obce totiž bylo z národní správy vyňato pouze 32 ze 403 objektů. Přestože o definitivním odsunu většiny německého obyvatelstva bylo rozhodnuto až na přelomu července a srpna na Postupimské konferenci, do obce se již koncem června stěhovali první čeští osídlenci. A to nejen z blízkého okolí, ale také z Hané, Slovácka, Valašska a Ostravska. Místní správa jim postupně přidělovala německé domy, usedlosti a živnosti do správy. Do obce se koncem září rovněž přistěhovalo 31 příslušníků Svobodovy armády, volyňských Čechů. Ti patřili k osobám, které měly k národní správě přednostní právo.
Osídlovacímu procesu přihlíželi i místní obyvatelé německé národnosti. Někteří byli umístěni v bývalém katolickém domě, většina však zůstávala ve svých domech a usedlostech. V obci, jak vyplývá ze zápisů kronikáře, k žádnému "divokému odsunu" nedošlo a přebírání německých usedlostí probíhalo vesměs klidně, ale jaká byla atmosféra v domě, ve kterém žil německý starousedlík a nový český národní správce, si lze jen domýšlet
Z Frankštátu byli odsunuti první Němci 10. února 1946 a poslední 22. října 1946. Celkem se jednalo o 1459 osob.
Vysídlení Němci z Československa si založili v Německu svoji organizaci "Sudetendeustche Landsmanschaft Bundesverband e. V." jejímž předsedou je nyní Bernd Posselt a vydávají si týdeník Sudetendeutsche Zeitung.

Po roce 1990 vznikla také Společnost česko-německého porozumění Šumperk-Jeseníky se sídlem v Šumperku, Kladská 233/1, která se zabývá partnerskými aktivitami mezi městy Šumperkem a Bad Hersfeldem.

Vlastní zájmy německého obyvatelstva zastřešuje Svaz Němců Severní Morava - Orlické hory, ( www.bgz-sumperk.cz), zastoupený paní Irenou Vosáhlovou.

Po válce změny původních německých názvů jednotlivých obcí mohly navrhovat nejen správní orgány na všech úrovních správy, ale i skupiny obyvatel, případně jednotlivci. Prvním impulzem pro návrhy na změnu názvu obce Frankštát byl zřejmě přípis OSK (okresní správní komise) v Šumperku zaslaný 8. února 1946.

Členové MSK (místní správní komise) ve Frankštátě si zřejmě tento bod vzali k srdci a pravděpodobně formou obecní vyhlášky jej prezentovali ve vývěsce, protože již 27. 2. 1946 na schůzi MSK musí konstatovat, že se jim sešly dva návrhy na změnu názvu obce. Prvním návrhem byla žádost vojáků zahraniční armády, volyňských Čechů, aby byl Frankštát přejmenován na Český Malín.
Odlišnou představu o novém názvu obce měl Svaz české mládeže (dále jen SČM), který navrhoval název Podlesí na Moravě. MSK se usnesla pro návrh SČM, aby se obec nazývala Podlesí na Moravě a své rozhodnutí zaslala prostřednictvím osvětové komise v přípise ze dne 5. března 1946 OSK v Šumperku.

Odpověď OSK byla okamžitá. V přípise ze dne 12. března 1946 konstatovala, že nový název byl zvolen velmi vhodně a doporučovala v co nejkratším termínu podat žádost na ministerstvo vnitra.
Proti tomu se však ozvali vojáci z řad Svobodovy armády - "Podepsaní zástupci zahraničních vojínů Svobodovy armády usídlení ve Frankštátě rozhodně a důrazně protestujeme proti pojmenování obce na Podlesí na Moravě místo nám slíbeného názvu Malína..."

A následoval další dopis, adresovaný ONV v Šumperku 2. července 1946, tohoto znění: "Skupina zahraničních vojáků 'Český Malín' ve Frankštátě, pořádá v sobotu dne 13. července 1946 v 18. hod več. pietní slavnost, ve výroční den vypálení a vyvraždění naší rodné obce Českého Malína na Volyni................. Současně žádáme, aby obec Frankštát, ve které nyní žijeme, byla co nejdříve, pokud možno ve výroční den, přeměněna na 'NOVÝ MALÍN'".
To nebylo vše, s ohledem na příchod lidí z Volyně ,převládl názor, aby obec byla přejmenována na Český Malín , a to jednohlasným usnesením MNV v obci. Přípis však dorazil na ministerstvo vnitra v Praze pozdě, a tak jsme se stali NOVÝM MALÍNEM.
Stalo se tak 3. května 1947, kdy byla změna názvu obce Frankštát na Nový Malín potvrzena ve výnosu ministra vnitra a potom slavnostně na pietním aktu Národní pouti v obci dne 13. 7. 1947.
Slavnosti se měl osobně zúčastnit generál Ludvík Svoboda, což se však nestalo, ale podle programu zde byla uložena urna s prstí z vypáleného Českého Malína. Bohužel, ne všichni zřejmě s volyňskými Čechy sympatizovali, protože ještě týž večer někdo urnu s prstí ukradl.

Po druhé světové válce nabýval Nový Malín stále výrazněji charakter šumperského předměstí. Zemědělské družstvo tu bylo založeno už v roce 1950 a v roce 1976 se sloučilo s JZD Bludov. Po dobu tří let (v období 1949 - 1952) byl dokonce součástí tzv. velkého Šumperka, který tvořilo mimo Šumperk ještě dalších šest okolních obcí.
Od r.1968 do r.1989 se v obci postavila mateřská škola, pavilon základní školy, zdravotní středisko, samoobsluha, restaurace Rychta a památník malínských mučedníků.
Od roku 1990 prošla obec mohutným stavebním rozmachem a počet obyvatel se zvýšil na dvojnásobek. Novými obyvateli jsou převážně lidé ze Šumperka a blízkého okolí, kterým Malín nabídl pěkné prostředí, potřebnou infrastrukturu a cenově dostupné pozemky.
Obec si pro realizaci stavebních aktivit založila vlastní firmu - Provozní malínská s.r.o., byl postaven Sběrný dvůr pro nakládání s odpady včetně kompostárny.
Nový Malín si také samostatně hospodaří s vodou, vybudoval vlastní čistírnu odpadních vod. Cena vody na poloviční ceně oproti Šumperku - r. 2016.
R. 2015 také proběhla obnova památníku malínských mučedníků s přilehlými plochami mezi kostelem a obecním úřadem.
K 1. 1. 2015 měl Nový Malín 3.393 obyvatel (z toho 190 obyvatel činí osada Mladoňov).
Na západní okraj Nového Malína souvisle navazuje osada Plechy a na severní osada Mladoňov - obě jsou nyní součástí obce.

-------------------------------

Výzmamnými frankštátskými rodáky jsou:
historik Clemens A. Janetschek (1857 až 1908) a
geolog dr. Hugo Schon (1899 až 1975).

Clemens de Elpidio Janetschek, syn sedláka (2. 10. 1857 - 7. 2. 1908) následně knihovník,historik a také archivář augustiniánského kláštera u sv. Tomáše v Brně,který tehdy vedl opat Řehoř Mendel - jeden ze zakladatelů genetiky.
Janetschek vydal r. 1884 důležitou práci "Geschichtliche Nachrichten über Frankstadt und das Gut Johrnsdorf ", v doslovném překladu "Historická zpráva o Frankštátu a Třemešku", o jehož překlad do češtiny nyní usilujeme.

----------------------------------------------
Pokud jste s námi měli trpělivost a dostali se až sem, jsme potěšeni. Pokud někdo z vás má staré fotografie obce, jejího okolí nebo obdobné předměty,které by nám přiblížily tvář obce v minulosti, prosíme, dejte nám vědět. Rádi bychom je umístili v naší fotogalerii.